Tato problematika (v případě nabytí vlastnictví k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu) úzce souvisí se zdůrazněním role veřejných seznamů v novém občanském zákoníku a dalších příslušných předpisech.
Hlavním účelem veřejných seznamů není totiž pouze centrální evidence zapisovaných údajů, ale taktéž upevnění právní jistoty. Údaje zapsané ve veřejném seznamu se tak považují za přesné a spolehlivé, není – li prokázán opak. Ochrana důvěry ve veřejné seznamy tak nabývá na významu právě v situacích, kdy dochází k majetkovým transakcím ze strany osob, které nejsou k převodu věcného práva oprávněné. NOZ chrání osoby, které si pořídí za úplatu věc v dobré víře, že ji kupují od oprávněného. Tudíž nabýt vlastnictví od neoprávněného za splnění určitých předpokladů lze. Zároveň ale zákon nezapomíná na ty, kterým byla věc např. odcizena.
Pokud jde o věc, která ve veřejném seznamu zapsána není, posiluje NOZ v ust. § 1109 a násl. ochranu toho, kdo získal takovou věc v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu. Je ovšem nutné, aby byly současně splněny i další podmínky, které zde zákon stanoví.